|
Rusko už o to, aby je vzali do party, nestojí
„Řád světa, jak se formoval po roce 1991, kolabuje právě teď a
přímo před našimi zraky,“ startuje jiskrnou analýzu Izrael Šamir.
Pendluje hlavně mezi Jaffou a Moskvou. I leckde jinde. Tím víc
toho má z první ruky.
„Rusko stálo roky o to, aby ho mezi sebe vzali. Na
shromáždění grandů, jež obesílalo, ho drželi v koutě, evropské
struktury, jimž platilo jako hodinky, mu zavíraly dveře.
Nadutost velmocí snášelo se stejnou trpělivostí, jako iritující
udice, lovící diletanty z východní Evropy.“
„Cosi se ale zlomilo. Mladík už o to, aby ho vzali do party,
nestojí; sbalil si a vzal to zpátky domů – zrovna když by se jim
hodil na kolenou v Osvětimi.“
„Pro západní lídry je Osvětim každoroční Canossou.“ Roní
tu „slzy nad tím, že se neuměli zastat Židů“. A tím víc „jim
přísahají jim poslušnost do skonání věků“. Je z toho „novodobý
náboženský rituál“. Světí se zvláštní pompou „od roku 2001, kdy
moc židovsko-amerického impéria dosáhla vrcholu“.
„Dřív se ho nejvyšší ruský představitel zúčastňoval.
Letos se musí obejít bez něj. Izraelští ministři už dali
najevo své rozladění, byla to koneckonců Rudá armáda, kdo
osvětimské Židy zachránil.“
Bude-li Rusko na nejvyšší úrovni chybět, z „piety za holokaust
to udělá provinční, čistě západní podnik. Horší je, že místo
Ruska obsadíUkrajina, kde vládnou zažraní dědici Hitlerova
Bandery.“
A to hned „po francouzském show na téma ´Charlie´,
k němuž se Rusko také otočilo zády. Západ mu naznačil, že
pokud se divadýlka zúčastní a vstoupí i do proponované
protiteroristické koalice, hříchy mu budou odpuštěny, Rusko však
nezabralo ani na tuto návnadu.“
„Magazín Charlie Hebdo byl (a je zřejmě i nadále) nezastřeně protikřesťanský
i protimuslimský. Člověk na jeho stránkách vídal karikatury,
urážející Pannu Marii a Ježíše Krista, papeže i
církev (jen urážky Židů se tam jaksi nekonaly).“ „Rusům
se to, že se něco tak obscénního vůbec publikovat smí“ - a
„ještě to vydávat za svobodu projevu“ – „zdálo neuvěřitelné.
Lidé už proti ´Charlie´ plánovali demonstraci, magistrát ji však
zakázal.“
Když Pussy Riot znesvětily Chrám Krista Spasitele –
a ukrajinskáskupina Femen pařížskou Notre Dame i
několik dalšíchzápadoevropských katedrál – v Rusku to
vzbudilo všeobecné pohoršení. Naproti tomu ve „Francii schytala
mastnou pokutu kostelní správa, která se jí v tom pokoušela
zabránit“.
„Dnešní západní režim“ – „protimuslimský, jako protikřesťanský“
– je přitom zároveň „prožidovský v míře, postrádající racionální
vysvětlení“. Tisíce ozbrojenců, jež Francie vyslala na stráž
židovských institucí, jen dál vyhrocují „disharmonii s jejich
křesťanskými a muslimskými sousedy“.
„Západní posedlost Židy se ruskému chápaní vymyká, ruští Židé se
totiž asimilovali a integrovali zdařile. Narativ holokaustu
v Rusku neletí z docela prosté příčiny: za války zahynulo Rusů
všech národností tolik, že vydávat za hlavní oběť Židy tu
jednoduše není žádný důvod. Milióny jich zemřely za blokády Leningradu; Bělorusko ztratilo
celou čtvrtinu populace. Rusové necítí vůči Židům žádnou vinu:
chovali se k nim fér a zachránili je před nacismem.“ I holokaust
proto „vnímají jako západní narativ a zrovna tak i JeSuiCharlie“.
„V Rusku, ač holokaust nesvětí, se přitom Židům daří špičkově.
V žebříčku zámožných Rusů, sestavovaných Forbesem,
figurují úplně nahoře.“ S „kapitálem o sumární výši 122 miliard
dolarů“. Právě „Židé tu moderují nejsledovanější mediální show,
vysílaná v nejlepších časech státní televizí; jsou vydavateli
tisku; mají neomezený přístup k Putinovi i jeho ministrům;
a padne-li jim do oka určitý obecní pozemek, najde se obvykle i
způsob, jak skončí právě v jejich rukou.“
„Rusko si svůj pluralismus, diverzitu a svobodu slova chrání.
Prozápadní média – Novaja gazeta oligarchy Lebeděva,
majitele britského listu The Independent – pod heslem
JeSuis vycházejí, o holokaustu píší a dožadují se i vrácení Krymu Ukrajině.
Převážná většina Rusů však stojí za prezidentem a jeho
civilizační volbou. Dal ji najevo za vánoční půlnoční mše v jedné
vesničce v zapadlé provincii, obklopen ukrajinskými sirotky a
běženci.“
Tím, co „pravidla hry mění, jsou otevřené ekonomické sankce.
Rusko se propadem cen ropy, potížemi rublu a sníženým ratingem
své úvěryhodnosti cítí napadeno. Má je za projev nepřátelství, a
ne ´neviditelné ruky trhu´.“
„Evropské perzekuční sankce ruské společnosti izolují od levných
dlouhodobých úvěrů. Ruský stát půjčky nepotřebuje, ruské
společnosti však ano.“ Kombinace všech dopadů ekonomické války „větrá
Rusům peněženky“.
To „nejsou selektivní sankce proti Putinovým přátelům. Je to
válka se vším všudy. Pokud její původci čekali, že se hněv
obrátí proti Putinovi, byla to chybná kalkulace. Ruská veřejnost
se vzteká na ty, kdo ekonomickou válku organizují z Ameriky, a
ne na vlastní vládu. Prozápadní opozice se proti Putinovi pokoušela
pořádat demonstrace, lidí, ochotných se připojit, se však našlo
jen mizivě.“
Zdá se, že „už to zašlo až příliš daleko. Rusové se, místo aby
stáhli chvost, chystají na skutečnou dlouhou válku, jaké vedli
už jejich předchůdci – a vyhrávali je. Na vybranou podle všeho
nemají: Amerika trvá na tom, aby se Rusko zapojilo i do ´války
proti terorismu č. 2´, zrušit ekonomické sankce však v plánu
nemá.“
„Jak si poradit s finančním atakem, Rusové velké ponětí nemají.
Neomezí-li Rusko pohyb kapitálu, přijde o něj. Lidé z centrální
banky a ministerstva financí jsou striktní monetaristé,
kapitálové restrikce mají za svatokrádež. Putin, sám liberál,
jim však očividně věří. Únik kapitálu nabývá kolosálních
rozměrů. Nezavede-li Rusko opatření, s nimiž uspělMohammad
Mahathira v Malajsii, bude pokračovat dál. Zatím se
ale žádný signál, že by se chystala změna, nerýsuje.“
V tom, co se týká futures a derivátů, Rusko zřejmě
bůhvíjakým přeborníkem není.
„Na pohyby pancířů a tankové bitvy je to však expert.“ K „boji
se zřejmě chystá i kyjevský režim, tlačený očividně i
americkýmineocons“.
„Pařížská show kolem ´Charlie´ byla přípravou na křižácké tažení NATOna Středním
východě.“ „Rusko je nepodpoří, na to se dá vzít jed. Kdo že
ty karikaturisty skutečně zabil, se zatím neví ani zdaleka, pro
Paříž aWashington je to však šance, jak vdechnout druhý
dech válce na Středním východě.“
„Rusko bude tentokrát v opozici.“ A dost „možná to pojme i jako
šanci, jak změnit nepříznivou konfiguraci na Ukrajině“.
„Kdo je pro mír na Středním východě, podpořit Rusko má dobrý
důvod.“
Izrael Šamir to
rozcestí nezná z rychlíku. Původem z Novosibirska,
doIzraele odešel už v roce 1969. Na vojně tu byl u
výsadkářů. I za válkyJom Kippur v roce 1973.
|
