Pákistán v nepokoji
Israel Shamir
Zavraždění Benázír Bhuttové přiblížil nešťastný
Pákistán o krok blíž k nejisté budoucnosti, která může znamenat
rozpad a americkou invazi v jakémkoliv stádiu. Její vražda byla
organizována týmem Neocons, který má za úmysl využít nepokojů k
převzetí pákistánských jaderných prostředků v dalším stupni v
jejich světové válce. Ale nebojme se budoucnosti. Naši nepřátelé
nemají sudičku ve svém područí. Jsou si příliš jistí, ale mohou
prohrát. Neměli bychom být věčně vystrašeni z nevyřešených změn;
nechte tuto obavu zámožným a slabým starcům. Bouře je před námi,
není momentálně zde, ale vyskytuje se a zůstává někde v Asii, v
nejmenším ze všech, v Pákistánu.
Někteří vědátoři již srovnávají její atentát s
atentátem na panovníka Ferdinanda v Sarajevu v roce 1914, ale
tak krvavá a zbytečná první světová válka, uvedla v neočekávaní
vítěznou revoluci a vykolejila imperialistické plány na půl
století.
Kdo ji zabil? Úřady se pokouší svalit vinu na
nějaké džihádisty, ale nejenom vůdci Al-Kajdy popírají jejich
zodpovědnost, nejenom Benárzírové posmrtné listy odsuzují spíše
vládu než Taliban, ale i Dr. Shabir Choudhry, odborník, to
vystižně komentoval:
"Proč Al-Kajda ji zabila? Možná byla prozápadní
a chtěla tím chránit západní zájmy, ale ona nebyla ve vládě a
nebyla dokonce ani velká pravděpodobnost, že bude zvolena.
Dokonce, kdyby byla zvolená předsedkyní vlády Pákistánu, nyní
největší moc patří postu prezidenta a ne předsedovi vlády.
Musharraf a jeho ministři si zakládají na podpoře a propagaci
amerických zájmů čí na "válce proti teroru. Za tím účelem
zůstávají ve vládě, podkopávají pákistánské anebo muslimské
zájmy a vlastně dělají z Pákistánu kolonii Ameriky. Tak proč se
zaměřovat na člověka, který ještě se nestal předsedou vlády a
nemá prakticky jakoukoliv moc, aby podporovala západní politiku
v Pákistánu?"
Vražda se stala jen jeden měsíc po té co Neocons
začali v diskusi na stránkách NY Timesu volat po podkopávání a
rozložení Pákistánu a převzetí jeho jaderných prostředků.
Frederik Kagan a Michael O'Hanion volali v novinách The New
York Times (
Pákistánský kolaps, Náš problém, 18. listopadu 2007)
po invazi do Pákistánu, potom co se propadne do chaosu, vazba s
proamerickými elementy v armádě, zajištění kapitálu a přesunutí
bomb "někam do Nového Mexika; nebo do vzdálené pevnosti v
Pákistánu, s jadernou technologii hlídanou elitní pákistánskou
armádou s dohledem ( a stráží) mezinárodních vojáků... pokud to
skončí ve špatných rukou (islámských teroristů".
Abid Ullah Jan správně poznamenal, že "Pákistánská
armáda není tak znepokojená mýtem, že tyto zbraně skončí v rukou
bojovníků, ale bojí se toho, že Amerika využije v Pákistánu
vytvořenou nestabilitu jako lest pro realizaci jednostranného
odzbrojujícího schématu."
Po atentátu, vedení Neocons a krajní sionisté
John Bolton a Michael Savage již volali po zapomenutí na
demokracii v Pákistánu a namísto toho poskytnutí plné podpory
generálovi Musharrafovi. Představa odstranění pákistánských
jaderných zbraní - aby nepadli do rukou teroristů - zněli stále
znova. Za účelem zatajit tento plán, mluví teď o tom, že v
Pákistán je nevyzrálý pro demokracii.
To je lež. Pákistánci jsou tak dobří jako
kdokoliv v Asii: nechtějí americkou nadvládu a opravdová
demokracie je může jen osvobodit od amerického jařma. Ale vůdci
Pákistánu jsou zaprodanci; a nejhorší jsou v armádě a ve
zpravodajských službách. Tak volba je ponurá: proamerický
vojenský diktátor, který změnil Pákistán na pole pro americkou
invazi anebo proamerická bývala ministryně, která chtěla přidat
prestiž shnilému režimu. Režim Pákistánu musí být vyměněn za
vládu lidu zbavenou washingtonských rozkazů. Jeden může
pochybovat, zda takového úkolu lze dosáhnout volby;
pravděpodobně povstání vyvolané národem bude mít lepší šanci,
následující úspěchy takových různorodých vzorů pro inspiraci
jako je Mao v Číně, Fidel na Kubě, Hizballah v Libanonu.
Povstání je zde a s pořádnou podporou může uspět v Pákistánu.
Jaká vzpoura? Vzpoura bude dobrá pouze pokud
povstane proti západnímu imperialismu. Bylo mnoho vzpour proti
imperialismu, od Savimbiho v Angole přes Contras v Nikaragui až
po Al-Kajdu v Afghánistánu. Pokud je vzpoura požehnaná americkým
prezidentem, pokud napomáhá imperalistům -- jako to dělá
Al-Kajda -- může přinést jen pohromu lidem. V barevném kódu,
zelená je dobrá s červenou.
Osamělý stín tragických deset let trvající
afghánské války (1980 - 1989) je stále s námi, bez nich těmto
událostem nemůžeme porozumět. Před několika lety, Zbigniev
Brzezinsky se chlubil ("jak Amerika vyprovokuje Sovětský svaz k
napadnutí Afghánistánu a spustí celý zmatek", Le Nouvel
Observateur (Francie), 15-21. ledna 1998, čti
zde) jak odhadl past pro sověty ve válce odstartované
povstáním proti socialistické vládě dlouho předtím než sovětští
vojáci přišli na pomoc socialistické vládě. Al Kajda a další
mujahedi jsou jen lokální verze Contras a oni způsobili mnoho
bolesti lidem v Afghánistánu. Afghánci s kterýma jsme se setkal,
mi řekli, že za dnů prosovětské vlády Najibullaha, to byla
nejlepší éra jakou jejich země kdy zažila.
Pákistán se mohl stát atomovou velmocí za odměnu
za jejich podporu Ameriky při vedení válku. Ale bylo to hodnotné
ocenění za to? Pákistán byl proměněn na válečnou základnu a
miliony uprchlíků, tisíce zbraní a nekonečné kšeftování s
drogami podkopává slabou zemi. Afghánistán sestoupil do
živoucího pekla. Podpora války dála vzniknout ICI, skutečným
vládcům Pákistánu. Jaderné zbraně jednou nabízené jako "islámská
bomba" se stali nehodnotné jakmile se Pákistán proměnil na
americkou kolonii. Opravdu není žádné požehnání v neoprávnění.
Dokonce Reaganité, pravicoví republikáni, kteří
vyvolali afgánskou válku, se neradují z plodů vítězství.
Protikomunističtí konzervativci pozvali mladé děti židovských
trockistů k uskutečnění ideologické války za ně a tyto mladí
Neocons uspěli, ale ve stejnou dobu oni úplně přesunuli své
bývalé příznivce. Konzervativní se stal "Palaeocons," z moci a z
vlivu, zatímco jejich pozice byla převzata od Neocons. Evropští
a američtí levičáci (od francovských komunistů až po Noema
Chomskeho) souhlasili hrát podle vnuků Neocons, odsoudili SSSR
a vřele se zastávali mujahedu Al-Kajdy. Za tento hřích, byli
levičáci suspendovaní po té co se SSSR rozpadla.
Náš dobrý a ctěný přítel Ediard Herman napsal
nedávno (ZNET
Commentary, 6. prosince 2007) Velký Satan a malý Satan,
Spojené státy a Izrael. Čeho se tyto dva Satané dotknou, shnije.
Kdokoliv spoléhá na jejich pomoc, ztratí svoji duši. Pákistánci
si zaslouží svobodu, blahobyt a rovnoprávnost, ale žádné spojení
s ďáblem jim nepomůže. Musharraf slouží velkému Satanovi a
Bhuttová hrála hru s malým Satanem. Nyní
NY Times oznámil, že Amerika plánuje využít domorodé
horské kmeny v Pákistánu k provedení jejich války. Pokud
Pákistánci neodmítnou Satana a jejich spojence, ať už nazvané
jako Al-Kajda nebo ICI anebo CIA či speciální vojáky, nebudou
svobodní. Pokud ještě věří, že něco dobrého může vzejít ze
přátelství se Satanem, jsou odsouzeni ke zkáze. Jejich země ke
zničení a jejich neužitečné jaderné zbraně jim nepomůžou.
Nicméně, rozklad Pákistánu nemusí směřovat ke
zmatku. Může nastat alternativní opětovné spojení s jeho
provincii znovu s Indii. Rozdělení Indie v 1947 byla tragický
omyl, tak tragický, jako rozdělení Palestiny. Bylo zkonstruované
britskými imperialisty, kteří zasadili semena rozdělování
století dříve, v roce 1957. V tom roce, Britové zabili miliony
Indů při rozdrcení Velkého povstání. Akhilesh Mithal I Itihaas
napsal: "před rokem 1957, byla indská kultura a sloh a nebylo
žádné hindsko-muslimské dělení. Porážka v roce 1957 znamenala
velkou kulturní zlomeninu, který pokračoval v oddělování našeho
lidu do navzájem antagonistického šrapnelu jako střepiny." Tato
velká zlomenina muže být zhojená.
Náš přítel Anthony Nahas napsal: "Muslimské
obyvatelstvo Pákistánu bylo a je menší než to Indie, ačkoliv
Pákistán byl vytvořen jako muslimská "ochrana" před domnělou
hindskou nesnášenlivosti a útiskem. Pokud muslimské obyvatelstvo
v Indii žije v míru, prosperuje a teší se z ochrany světských
zákonů, jaký byl bod na prvním místě k vytvoření Pákistánu?
Ačkoliv je to nepředstavitelné pro Pákistán sloučit se zpět do
Indie, tato (nemožná událost by byla největší událost, která by
se mohla udát v obou zemích. Je pravda, že islám a hinduismus
jsou dvě krásné oči jednoho kulturně a pluralitního indického
subkontinentu.
Zdroj:
www.prefer-statement.info
|